Poslední závod sezóny jak má být

Poslední říjnovou sobotu jsem spolu s Pat a další běhací mamkou Markétou vyrazila na svůj poslední letošní závod. Tím byl Podzimní Kubánkov, který se koná hned za kopcem, takže by se skoro dalo říct "na domácím hřišti". Běžecký klub Kubánkov pořádá tento závod vždy na jaře a na podzim (letos 3. ročník) a já jsem se na něj chystala už na jaře. Bohužel jsem se ale nestihla včas zaregistrovat (kapacita závodu je 200 závodníků), a tak jsem si musela počkat do podzimu. Podzimní registraci už jsem si utéct nenechala a jen co to šlo, už jsem se registrovala. 

Mamky závodnice

Závod se vždy běží na dvou tratích, dlouhá má většinou kolem 15 km a kratší kolem 8 km. Pořadatelé se snaží, aby trať byla pokaždé aspoň trochu jiná, ale myslím, že přes Kubánkov se běží vždy (na delší trati). Já si na Kubánkov občas vyběhnu o víkendech, když mám víc času, takže to tam docela znám. Původně jsem byla rozhodnutá, že poběžím určitě trať dlouhou, ale po posledním dlouhém závodu (Běh veřovickým hřebenem), už se mi nějak nechtělo. Trochu jsem si připadala jako medvěd, který už se chce pěkně uložit k zimnímu spánku a jen odpočívat. 

Profil trati

A tak jsem si řekla, že pro změnu zkusím trať kratší, i když to úplně není můj šálek kávy. Nicméně mám ráda výzvy a tohle pro mě výzvu rozhodně 
představovalo. 

Podle mapy nevypadala trať moc kopcovitě, ale aspoň na začátku byla sjezdovka. Po ní měl brzy následovat další výběh, ale den před závodem se organizátoři rozhodli, že na kopec nevyběhnem, ale raději ho oběhnem. To mě trochu zamrzelo, protože jsem doufala, že zrovna tam by se pole závodníků pěkně roztrhalo, ale smůla.

Start závodu byl v příjemných 11 hodin, takže nebylo třeba brzy vstávat, což jsem velice ocenila :). Organizaci závodu měli pořadatelé zmáknutou na jedničku a vše běželo jak po másle - vyzvednutí čísla (a moc pěkného trička), odložení věcí do úschovny a v 10:55 už jsme stáli pod obloukem na startu. 

Běžci na delší trať startovali první a my, co jsme se třásli na trať kratší jsme měli startovat 5 minut po nich. I když bylo počasí docela fajn, byla dost zima a já jsem se začínala bát, jestli neumrznu ještě před vyběhnutím. Naštěstí páni organizátoři byli skvělí, a tak abychom tam dlouho nemrzli, vypustili nás na trať už za 2 minuty. 

Foto: Jakub Stryk

Hned od startu se běželo mírně do kopce, což mi vyhovovalo a doufala jsem, že mi tak aspoň všichni moc neutečou. Asi po kilometru jsme doběhli už ke zmiňované sjezdovce, kde vznikl dlouhatánský had. Pár metrů jsem ještě zkusila běžet, ale nemělo to cenu a tak jsem jako ostatní přešla do chůze. Jelikož jsem si ale chtěla nahnat aspoň nějaké sekundy k dobru než přijde rovina nebo nějaký seběh, vyrazila jsem pěkně zhurta a začala jsem sbírat skalpy chlapů přede mnou (však oni si mě pak zase vychutnali na rovině a z kopce).

Foto: Lukáš Podolák

Myslím, že sjezdovka byla velice příjemným zpestřením celého závodu a než jsem se nadála, byla jsem nahoře. Pak se běželo chvíli po rovině, z kopce, do kopce, ale hlavně stále lesem a to byla prostě paráda. Na trati bylo dost bláta, pár klacků, sem tam nějaká kaluž, kameny, zkrátka luxusní terén. Některé seběhy byly trošku o hubu, ale aspoň to byl pořádný adrenalin.

Jediné poslední dva kilometry nebyly nic moc, protože se jednak běželo z kopce a hlavně po asfaltu. Nebyla jsem si jistá, na kterém místě se tak zhruba pohybuju, ale měla jsem pocit, že od sjezdovky mě žádná žena nepředběhla, a tak jsem jen doufala, že se kolem mě někdo nepřežene právě v tom dlouhém klesání.

Nakonec se přehnalo jen pár mužů (s jedním jsme i prohodili pár vět :) a byl tu cíl. Na krku mi hned přistála perníková medaile (to jsem fakt nečekala) a dozvěděla jsem se, že jsem první žena v cíli. 

Radost jsem měla fakt obrovskou. I když jsem si před startem říkala, že by bylo fajn být na bedně, moc jsem tomu nedávala. Večer před závodem jsem se totiž dívala na startovku, kde tou dobou bylo přihlášených přes 60 žen. Nakonec jich (nás) tedy bylo 45, ale i to si myslím, je slušné číslo.

A tak jsem svou první závodní sezónu po dvaceti letech ukončila krásným prvním místem. 

Foto: Lukáš Podolák

Co se samotného závodu týče, tak ten byl prostě a jednoduše super a mě nenapadá nic, co by se dalo vytknout (možná ten asfalt? :). Organizace byla perfektní, zázemí skvělé, pořadatelé usměvaví a příjemní, polévka po závodě výborná, trať krásná a atmosféra parádní. 
Už se těším na jarní Kubánkov a doufám, že trať bude minimálně tak obtížná, jako ta podzimní.

Skyler