Takže jak pokračuji? Řekla bych, že všelijak. Nadšení stále trvá a každý "výběh" si užívám. Většinou teď chodím běhat dopoledne, když jsou děti ve škole a ve školce a o víkendu zase spíš k večeru.
Co se týče tras, tak mám svou oblíbenou trasu, kterou jen malinko obměňuji podle toho, jak se daný den cítím. Momentálně běhám tak 8 - 10 km. Některé dny vyrážím s tím, že si dám jen krátkou "pětečku" (jak já tomu říkám), ale zatím vždycky běžím víc. Připadá mi, že když už jsem vyrazila, tak je škoda vrátit se po půl hodině domů.
Taky jsem plánovala nějaký delší výběh do lesů spolu s Pat, ale ta si mírně odrovnala nohu při bosoběhu a tak čekáme, až bude zase fit. (já se totiž sama hlouběji do lesa trošku bojím...)
Celkově se mi běhá dobře a tak jsem si začala pohrávat s myšlenkou, že bych si mohla zaběhnout nějaký závod. Sice běhám teprve 2 měsíce, ale mám pocit, že takovou pětku bych měla dát celkem bez problémů.
Zrovna příští sobotu se jeden takový závod koná v mém rodném městě a tak jsem se rozhodla, že si vyzkouším, jak na tom jsem. Ale zákon schválnosti funguje někdy až moc dobře a já od minulé středy sotva chodím (o běhání nemůže být ani řeč). Když se mně někdo zeptá, co se mi stalo, tak po pravdě říkám, že nevím. Mám oteklý kotník, ale jsem si jistá, že jsem si ho nevyvrtla a ani jsem se do něj nebouchla. Prostě jsem minulou středu doběhla domů a ze sprchy už jsem kulhala.
Na náladě mi moc nepřidají komentáře, že jsem fyzioterapeut, a tak bych měla vědět, co s tím. Možná kdybych tušila, co mi je, tak bych i věděla, co s tím dělat. Ale nevím a tak improvizuju. Chladím, tejpuju a snažím se mít nohu v klidu (to poslední mi jde bohužel dost špatně).
Skyler
Žádné komentáře:
Okomentovat