pondělí 7. září 2015

Bosoběhání* - můj nový objev

*Bosoběh v mém podání: běh opravdu úplně naboso - bez bot, bez ponožek a zatím i bez náplastí.

Spousta běžců říká, že běhají i proto, že se při běhu (a v přírodě obzvlášť) cítí naprosto svobodně - vyběhnou a najednou existují jen oni, najednou plně vnímají svůj dech (v mém případě někdy sípot :), cítí, jak je vlastně jejich tělo skvělé, jak funguje, jak jsou silní a… Takhle bych mohla básnit dál a dál a naprosto s tím vším souhlasím, je to pro mě taky krásně svobodný pohyb. 

A přesto jsem to ještě zkusila posunout dál - vysvobozením se z bot. A tak teď běhám po loukách,  lesích, pěšinách i cestách bosá a najednou mám pocit, že už mě nesvazuje opravdu nic, ani ty tkaničky od bot. Oblečení mám :-). 


Zpětně si říkám: "Jak to, že mě to nenapadlo dřív?". No, nenapadlo. Tak hluboce má člověk zakořeněno, že se běhá v běžeckých botách, že mi na tom nepřišlo nic divného. 
Ale jednou jsme se se Skyler bavily o knize Born To Run (Zrozeni k běhu), líčila mi zajímavé momenty knihy, já jí ještě v té době nečetla, a jen tak mimochodem se zmínila, že jeden borec běhá dokonce bosý. V tu chvíli jako by do mě hrom uhodil (jinak to neumím popsat:). To je ono! Od té chvíle už jsem moc nevnímala a říkala si, zda je to možné, mohla bych to taky zkusit? Jen tak vyběhnout? Bez nějaké přípravy? Ale tak jsem byla tou myšlenkou nadšená, že ještě ten večer jsem to vyzkoušela. A? 

Byla to nádhera! Hned jak jsem vyběhla cítila jsem se strašně lehce, běžela jsem naprosto (no, nepřehánějme:-) bez námahy. Vůbec mi nevadily kamínky, kameny, hlína a další přírodní povrchy. Bosý běh po louce ve vyšší trávě byl vyloženě za odměnu, na asfaltu to zase srandovně plácalo. Dala jsem ten první den něco přes 5km a moje šlapky to zvládly v pohodě. Jo, musela jsem si potom vytáhnout pár trnů a na jednom prstu jsem objevila krvavou podlitinu, ale během běhu jsem to necítila, nebolelo to.


A nebolelo to ani za pár hodin ani druhý den, takže bezva. Přesto ale bosé běhání není asi pro každého. Kdo má kůži citlivější a není zvyklý na bosé chození, ten by se u běhu asi trápil, pokud by to rovnou po pár metrech nezabalil a nedobelhal pro boty. Možná mi to nevadí proto, že odmala pobíhám v létě bosá a kůži mám na nohou hodně silnou a hrubou, i tak jsem ale na úplném začátku a nohy si teprve zvykají. 

Možná teď někoho bosé běhání zaujalo stejně jako mě a tak není nic lehčího než vykoušet, třeba hned (než napadne sníh:). Nepotřebujete opravdu vůbec nic, což je super. 

Takže, milí bosoběžci i botoběžci, hurá do kopců, lesů a strání!






Žádné komentáře:

Okomentovat