Když břicho, tak s Tonym

Další týden pryč a kotník stále trošku bolí (a je lehce oteklý). V sobotu jsem nemohla běžet závody, na které jsem se tak těšila, ale závodní atmosféru jsem nasávala aspoň při povzbuzování svých dětí :).
Nicméně je to už skoro dva týdny, co nemůžu běhat, a tak se snažím občas dělat aspoň něco. Do kategorie "něčeho" patří třeba posilování břicha.

Jak to jde. Nebo spíš nejde.

Je to už víc jak 14 dní, co jsem zde psala svůj poslední (nebo první) článek o tom, jak jsem se pustila do běhání a tak je asi na místě nějaké pokračování.

To jsem asi trošku přehnala

Tak tuhle větu jsem si říkala asi tak tři dny po mém posledním bosoběhu a pak jsem si ji ještě několikrát zopakovala v následujím týdnu, kdy jsem vůbec nemohla došlápnout na jednu nohu. Důvod? Pohmožděnina a asi šest centimetrů dlouhý velký puchýř na šlapce. Docela si umím představit, co si asi teď říkáte - pár reakcí jsem si i vyslechla. Na druhou stranu, jsem se teď k tomu nemusela přiznávat a dále psát o tom jak je bosoběhání jenom super, což by asi nebylo úplně fér hlavně vůči těm, kteří o bosoběhu teprve uvažují. 

Bosoběhání* - můj nový objev

*Bosoběh v mém podání: běh opravdu úplně naboso - bez bot, bez ponožek a zatím i bez náplastí.

Spousta běžců říká, že běhají i proto, že se při běhu (a v přírodě obzvlášť) cítí naprosto svobodně - vyběhnou a najednou existují jen oni, najednou plně vnímají svůj dech (v mém případě někdy sípot :), cítí, jak je vlastně jejich tělo skvělé, jak funguje, jak jsou silní a… Takhle bych mohla básnit dál a dál a naprosto s tím vším souhlasím, je to pro mě taky krásně svobodný pohyb. 

A přesto jsem to ještě zkusila posunout dál - vysvobozením se z bot. A tak teď běhám po loukách,  lesích, pěšinách i cestách bosá a najednou mám pocit, že už mě nesvazuje opravdu nic, ani ty tkaničky od bot. Oblečení mám :-). 

Návrat k běhání

Není to tak dávno, co jsem všem okolo sebe tvrdila, že já už mám naběháno až až, a že běhání už se moc věnovat nebudu. Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy!

Sacharidové vlny - recenze knihy

Pokud se zajímáte o fitness, tak už jste určitě na termín sacharidové vlny dozajista narazili. Já také. Na internetu je možné najít spoustu článků, tipů a rad, jak takové sacharidové vlnění má vypadat a kolikrát se vám podaří najít dokonce i přesný jídelníček. Jak už to tak ale bývá, informací hromada, ale čert aby se v tom vyznal.

Nedávno jsem ale narazila na knihu (nebo spíš knížečku) Michala Kulštejna a najednou mám jasno. A to jako vážně.

Další blog?

Ano, ano, je to tak. K blogu S dětmi v pohybu a webu Pidilidi v pohybu jsme se rozhodly psát i tento blog, který bude o nás a především o tom, jak cvičíme a sportujeme my mamky.