Po NoMen Runu, Hukvaldské desítce a Wings for Life jsem se v sobotu vydala na Jarní Kubánkov. Po pravdě, kdybych už neměla zaplacenou registraci, asi bych tento závod oželela. Běžela jsem ho už na podzim, kdy se mu říkalo Podzimní Kubánkov a moc se mi líbil. Bodejť by ne, když jsem na kratší trati vyhrála. Ale po bratislavské silniční masírce už jsem se cítila vážně unavená. Navíc oproti předešlým ročníkům se letos organizátoři rozhodli tratě neměnit a ponechat je stejné jako na podzim, což i přesto, že se mi podzimní trať líbila, bylo trošku zklamání.
Na druhou stranu jsem usoudila, že bude fajn, porovnat si letošní čas s tím loňským.
A tak se stalo, že jsme v sobotu v 11 hodin stály s Janou opět na startu. Jana se na závod původně nechystala vůbec, ale na poslední chvíli se rozhodla mě v tom nenechat samotnou a přidala se.
Ještě před startem jsem okem znalce zhodnotila závodní pole a hlásila jsem Janě, že mám jasný tip na první tři ženy na bednu. Jedna byla už na pohled atletka, druhou "jsem znala" z minulého ročníku a jiných závodů, a třetí vypadala velice sebevědomě a odhodlaně. Takže na mě dnes asi zbyde ta brambora, no co.
Hned po startu se první dvě adeptky vyřítily rychlostí světla kupředu. Ani jsem se nesnažila se jich držet, na sprint po startu mě moc neužije. Běželo se mi dobře a to mi stačilo. První kilometr jsem tak běžela téměř stejně rychle jako na podzim. Pak přišla na řadu sjezdovka. Na tu jsem se těšila, protože to byl jeden ze dvou kopců v celém závodě, kde jsem si mohla nahnat nějakou tu vteřinu. Vyšlapaná pěšinka byla ale dost úzká a tak jsem musela funící muže obcházet vysokou mokrou trávou. I tak se mi dařilo jít docela rychle a stahovala jsem i adeptku na bednu číslo dvě. Kousek za mnou ale drtila sjezdovku i adeptka číslo tři.
Jakmile jsme zdolaly sjezdovku a začala rovina, adeptka č.2 mi okamžitě zmizela z dohledu. Dozadu jsem se otáčet nechtěla a jen jsem doufala, že na adeptku č.3 jsem si udělala aspoň nějaký náskok. Když mi zahlásily hodinky uběhnutí druhého kilometru, příjemně mě překvapilo, že sjezdovku jsem vybušila o půl minuty rychleji než na podzim.
Až po druhý (a poslední) kopec na trati se nedělo nic zvláštního a mě se běželo moc pěkně. Počasí se sice netvářilo moc přívětivě, byla mlha a lehce mrholilo, ale bylo teplo.
 |
| Jana v akci |
Jakmile se objevilo ono stoupání, nedalo mi to, a otočila jsem se, abych zkontrolovala, jak to za mnou vypadá. Moc dobře to tedy nevypadalo, protože adeptka číslo 3 byla jen malý kousek za mnou. V hlavě mi to začalo šrotovat a sama se sebou jsem začala vést takovou malou mentální bitvu. Jestli se nechci nechat předběhnout, budu muset zabrat a kopec vyletět. Ale mám já to za potřebí? Vždyť už jsem si tu bednu tady užila na podzim. A když zrychlím, tak to už nebude taková pohoda a možná to bude i bolet. Ale přece to nevzdám? Kor když se mi běží tak dobře a zjevně mám ještě dost sil. To bych pak na sebe byla naštvaná a říkala si co by, kdyby.
A tak jsem se hecla a zrychlila. Je velká výhoda, pokud člověk zná trať dopředu a ví, co ho kde čeká. Věděla jsem tak, že když teď kopec vybuším, pak už to bude jen dolů, po rovině a zase dolů. Takže teď a nebo nikdy.
Ať to neprotahuju, třetí místo jsem si nakonec udržela a oproti podzimu jsem si čas zlepšila o více jak minutu a půl. Víc jsem si ani nemohla přát.
Adeptky jedna a dvě se umístily podle očekávání na prvním a druhém místě. Navíc adeptka č.1 doběhla v úplně neskutečném čase.
Výborně běžela i Jana, která se oproti podzimu zlepšila o více jak tři minuty.
Mám opravdu ráda tyto menší komornější závody. Na tom Kubánkovském je fajná atmosféra, usměvaví a sympatičtí organizátoři, pěkná trať, po závodě vás nakrmí výbornou zelňačkou a ještě vyhrajete něco v tombole. Nesmím také opomenout ty krásné fotky, které jsou vždy k dispozici snad ještě týž den.
Kubánkov se stává mým oblíbeným závodem, ale jestli si ho ještě někdy zaběhnu, tak už asi spíš na delší trati. Kratší trať přenechám mladším rychlým atletkám :)
P.
Žádné komentáře:
Okomentovat