Bosoběh nebo běsoběh? Někdy je to jedno.

Na úvod se  přiznám, že slovo běsoběh vzniklo zcela náhodou při rozhovoru se Skyler a šlo o obyčejné přeřeknutí. Myslím ale, že k tomuto článku se docela hodí... :-).

Neláká vás to k proběhnutí?

Při běhání mě napadají věci, které doma na gauči nevymyslím a při jednom z posledních bosoběhů letošního roku (už je fakt zima) mi cestou postupně naskakoval i tento seznam rozdílů mezi bosoběhem a botoběhem. Je na něm pár věcí, které možná řešíte i při běhání v botech, ale při běhání bez bot je vnímáte úplně jinak nebo aspoň o hodně intenzívněji. 

Takže zde několik situací, o které při běhaní v botech zřejmě přijdete.

Vosí žihadla. 

Obzvlášť teď na podzim, když je na cestách spoustu popadaného ovoce, které je navíc auty či koly rozježděno do velmi měkoučkých čvachtavých kašiček. Pokud si dovolíte ten luxus na chvíli spustit běžecký povrch z očí (což je při bosoběhu velká odvaha) a do takové kaše vběhnete, můžete rovnou začít počítat žihadla, protože tam minimálně pět vos bude hodovat. Kličkovat mezi nimi nedoporučuju, nahnilá rozťapnutá jablka docela hodně kloužou.

Tahle jsou nerozšlápnutá. A taky moc dobrá.

Drobný štěrčíček. 

Krásná klidná stezka kolem řeky vysypaná drobnými (botobežci neví, že ostrými:) kamínky. Žádný tvrdý asfalt, ale taky žádné bahno - ideální běžecký terén. Ano, pokud běžíte v botech, jinak je to trošku pekelné. Kombinace ostrosti a miniaturní velikosti kamínků zbůsobuje, že se vám kamínky rovnou do nohy zabodnout a s každým dalším krokem si je zatlačujete hlouběji a hlouběji do nohy. Je vhodné si je občas vytáhnout. Potom se vám nestane to, co mně - tři dny po bosoběhu se mi z nohy "vykutálely" dva krásné kamínky. Poznala jsem je, byly to ony - kamínky od řeky.

Drobný štěrčíček zamaskovaný listím.

Pozornost větší než obvyklá. 

Někteří lidé mají tendenci kontaktovat nebo povzbuzovat úplně cizí běžce a může to být svým způsobem úsměvné, i když já to moc ráda nemám. A v tom mi bosoběh situaci neusnadňuje. Zatím se mi nestalo, že by někdo, kdo si všimnul, že běžím bez bot, nereagoval. Je pravda, že na svých tratích moc lidí nepotkávám, ale hlášky typu "Slečno, zapomněla jste si boty." jsou zcela běžné. Pozitivní bývá to oslovení "slečno":-). Jiné hlášky: "Jéžišikriste!", "A to vás baví?", "Nestalo se vám něco?", "To jako běžíte bez bot schválně?" a další. Po ujištění, že neutíkám před násílníkem a že tak běžím z vlastní vůle, následuje většinou nesouhlasné kroucení hlavou. Ale to už běžím dál.

Svinčík. 

Střepy a připináčky se vám mohou zakousnout i do parádních běžeckých bot, když se však zakousnou do bosé nohy, je to opravdu hodně intenzívní zážitek. Výhodou je, že na to, co se stalo, přijdete okamžitě. Jo, jo.

Bláto a kaluže jsou kamarádi. 

Ano, jsou a velcí, hlavně, když za sebou máte nějaký delší přeběh po asfaltu nebo terén s drobným štěrčíčkem. V tu chvíli vás chladivé bláto vyloženě hladí (a chladí taky:) a čím je mokřejší tím lepší. A když můžete rozpálenýma nohama z asfaltu proběhnou nějakou velkou kaluží, tak to je přímo za odměnu - nesmírné blaho:). Vsadím se, že tohle vnímají botoběžci úplně opačně. Vidíte, záleží na úhlu pohledu.

Průzkum nových běžeckých terénů. 

V botách nuda :-). Pokud se z lesa vynoříte na druhé straně kopce nebo v úplně jiném údolí, tak dobře, uznávám, že i v těch botech to může být zábava. Ale při bosoběhu nemusíte bloudit až tak daleko. Stačí si vymyslet novou trať přes pole, pak přes krátký lesík a šup dolů po louce - to vše téměř v dosahu vašeho bydlení. Jenže až při vyběhnutí naboso zjistíte, že na louce nově vyrostly bodláky a okraj lesa je zarostlý kopřivama a ostružinama. Uznávám, ty ostružiny jsou blbé i pro botaře :).

I v řece se dají zchladit přehřáté šlapky.

Můj poslední bosoběh byl zřejmě unikátní, protože obsahoval všechny nástrahy ze seznamu a přesto to bylo jako vždy super. A nebo možná právě proto. Když vím, že dokážu uběhnout několik kilometrů bosky po štěrčíčku, přes bláto v lese, pošlapu přitom několik vos, probiju se masou kopřiv a ostružin a nakonec vyfuním na kopec, tak mi to udělá strašně dobře na duši. Jo, dala jsem to! A odměna? Krásný seběh z kopce po louce bez bodláků, při kterém se mi mezi prsty zachytí kopretiny. Krása, co? :-))