První noční a poslední letošní

Co se běhání týče, tak letošní rok byl opravdu plodný a hlavně spoustu toho bylo poprvé. 

Foto: Dominik Bartoň

Poprvé jsem běžela závod na 10 kilometrů. Poprvé v kategorii ženy. Poprvé závod na více než 15 km.  Poprvé (a pravděpodobně naposled) jsem si zaběhla městský půlmaraton. Poprvé jsem v ženách závod vyhrála (a potom ještě jednou :) A pár dní před koncem roku jsem si zaběhla svůj první noční trailový závod.

Noční možná není úplně ten správný výraz, jelikož start byl v 16.30, ale tma už byla pořádná (hlavně v lese) a taky "večerní" přece jen nezní tak dobře.

Foto: Jakub Peloušek

Závod s názvem Night.Snow?Run se konal 27.12., čili ideální čas na to, vyběhat trošku všechno to cukroví a bramborové saláty, kterým se o vánocích jen stěží vyhneme. Já jsem se ovšem těšila hlavně na ten běh ve tmě v lese. Normálně běhám jen za dne, protože jednak nemám jindy čas (a hlídání) a hlavně se bojím. 

Ale jak se říká, zkusit se má všechno, a tak jsem si pořídila čelovku a na závod se přihlásila. Na otestování čelovky stačil jeden výběh, po kterém jsem usoudila, že to půjde a začala jsem se těšit.

Trať závodu byla dlouhá 10,6 km a sestávala se ze dvou okruhů. Týden před závodem jsme si s dalšíma dvěma mamkama zkusily trasu proběhnout, a i když jsme si trochu zaběhly, měly jsme zhruba představu o tom, jak trať bude vypadat. Když jsem pak doma porovnala mapu našeho běhu a mapu závodu, zjistila jsem, že minimálně tři kopce jsme běžely správně, a že to tedy bude vcelku náročná trať. A tak jsem se zase těšila o něco víc.

Jak už jsem zmínila, start závodu byl v 16.30. Vybíhalo se hromadně, ale nakonec to nebyl takový masakr, jak jsem se obávala (cesta totiž nebyla moc široká a po pár set metrech se ještě zúžila). Pak ale přišel na řadu první kopec a startovní pole se trošku roztáhlo.

První okruh byl relativně pohodový. Přede mnou stále někdo běžel, takže jsem se ani moc nedívala po značení, ale prostě jsem běžela za ostatníma světýlkama přede mnou. Že to nebyl až tak nejlepší nápad jsem zjistila asi půl kilometru před koncem prvního okruhu, kdy jsem si kvůli sledování běžce přede mnou, místo značek, trošku zaběhla. Naštěstí to nebylo moc a vracet jsem se musela jen kousek.

Foto: Dominik Bartoň

Do druhého kola se mi vbíhalo docela dobře, ale po již zmiňovaném prvním kopci jsem docela vytuhla. Najednou jsem se taky ocitla v lese sama. Světélka přede mnou mi utelka a světélka za mnou žádná nebyla. Nijak zvlásť mi to ale nevadilo. Víc mi vadilo, že se mi běží dost ztěžka. Měla jsem pocit, že kdybych ještě o něco zpomalila, tak už snad couvám.

Další asi dva kilometry jsem běžela temným lesem úplně sama a minimálně dvakrát jsem se začala bát, že jsem asi zabloudila. I když totiž byla trať značená výborně, přistihla jsem se, že přemýšlím o všem možném a vůbec nesleduju značky. Nakonec se ale vždycky nějaká značka objevila a já jsem si fakt pořádně oddechla, že nebudu ztracená pobíhat po lese ještě další hodinu.

Průběh do druhého kola

Celý závod měl suprovní atmosféru a běhání ve tmě mě opravdu nadchlo, protože to bylo zas úplně něco jiného. Já jako milovník jídla ještě musím pochválit výbornou zelňačku, která na závodníky čekala v cíli. I proto mám ráda malé závody - skoro vždycky totiž dostanete po závodě něco dobrého k snědku :).

Stupně vítězů byly stylové, i když mi dalo trošku zabrat se na to 1.místo vydrápat :)

A to byl pro letošní rok už opravdu poslední závod a také poslední článek.

Mějte se krásně a spolu s Pat vám do nového roku přejeme hromadu úžasných sportovních zážitků.

Skyler